Sevilla v dubnu

Sevilla má všechno. Pouliční flamenco. Vůni čtyřiceti tisíc pomerančovníků. Tapas na milion způsobů. Čerstvě čepovaný Cruzcampo. Pohádkovej palác Real Alcázar. Širokou řeku Guadalquivir. Obrovskej park María Luisa. A v létě pár desítek stupňů navíc. A tak jedem v dubnu!

Duben 2026

Přilítnem a v horký, slunný Seville spíš chčije než prší. Na druhou stranu, kdo může říct, že tu zažil déšť? O to lepší je to příležitost poznat místní gastro scénu. Na její detailní prozkoumání by nám nestačil ani jeden rok. Je to tak neskutečná přehlídka podniků, že neni potřeba dělat žádný doporučení. Z naprostý většiny totiž nejde udělat špatný rozhodnutí.

Městskou dovolenou jsme si dlouho nestřihli a lepší místo jsme pro ni vybrat nemohli. Sevilla je jako obrovský filmový kulisy, na který fascinovaně koukáš a u toho se neustále občerstvuješ. Pivo, víno, tapas, pivo, víno, tapas. A u toho jen tak mimoděk nachodíš třináct kiláků denně. I to naše šestiletý dítě bylo fascinovaný a chodilo a chodilo. Vlastně se toho za čtyři dny kromě chození, ohromování z památek a občerstvování moc zásadního nestalo. A vůbec to nevadilo.

Miluju, když jde člověk nazdařbůh do města a vůbec neví, co tam uvidí, koho potká, jaký to místo bude mít vibe. Zastavuju se u nejhezčího obchodu s olivama, stylovýho sekáče i opravny kol předělaný na bar. Procházíme pod ikonickejma houbama Las Setas, který jsou známý jako největší dřevěná konstrukce na světě a architektonickej skvost. Hejna ptáků, který pod nima lítaj tady vytvářej zvláštní městskej ambient.

Po cestě potkáváme pouliční tanečnice flamenca a dorazíme k Plaza de España, který je prostě úlet. Monumentální palácovej komplex. Atmosférou trochu Benátky díky lodičkám plujícím po kanálu, kterej celý náměstí lemuje, trochu Amstr díky turistům na kolech, který se zdaj, že jezdí jen kolem dokola. Ani segweyáři nechyběj, naštěstí jsou v menšině. Průvodci, který vedou jejich skupinky, už maj něco nalítáno. Vypadaj, že jsou se Segweyema srostlý a když vyprávěj o místních reáliích, vlněj se ve fascinujícím souladu s vozítkem.

Parque de María Luisa, je jako obří botanická zahrada. Vodopády, fíkusy, palmy a spoustu ptactva. Intenzivní poslech audio nahrávek Hurvínka na cestách do školy se nám propisuje do každodenní reality. Mája v mračnu drobkuchtivejch ptáků jede Mániččinu repliku: „Sýkořička létá sadem, buduje si horem pádem, buduje si hnízdo v sadě, asi bude míti mládě.“ A má pravdu. Jaro tady jede v plnym proudu. Pařátky se tady zapalujou pávům, holubům i kachnám.

Další den jdem do čtvrti Triana, která je na druhym břehu řeky Guadalquivir. Je tam spousta obchodů s keramikou, tapas barů a tržnice. Mercado v Trianě nedosahuje takový zalidněnosti jako to v Barceloně, ale stejně je poměrně narváno. V davu z úrovně Májiny hlavy slyšim jen Hurvínkovo „Já jsem Johny z Montány a ty mi nelez do rány“. Nicméně z důvodu jazykový bariéry se před náma nikdo neklidí. A tak opouštíme prostor tržnice a jdem za roh do restaurace La Entrañable. Čerstvě čepovaný Cruzcampo, nejměkčí vepřový líčka Carrillada a epesní hovězí Picaña. Jsme nadšený!

Byl to dlouhej den. Mája ho zakončí hláškou: „Hurvínku, horem dolem ti povídám, Nirvána!“ A je kaput.

Na závěr jsme si nechali návštěvu paláce Real Alcázar. Maurská pevnost z 10. století, pořád využívanej královskej palác a taky lokace pro rod Martellů z Game of Thrones. Mladýho Pedra Pascala tam sice nepotkáme, ale ty zahrady jsou dokonalý i tak.

Pár zjištění na konec:

I když je ve městě velká pravděpodobnost, že se výborně najíte, v mý mapě jsou místa, kde nám moc chutnalo. Najdete v ní památky, výběrový kavárny a tapas bary, který jsme za náš 4denní trip stihli navštívit a líbily se nám! Můžete si ji uložit do svých Google maps seznamů.

Sevilla je město, kde se musí plánovat dopředu. Rezervace památek i restaurací. Protože mě osvítilo, tak jsme vstup do paláce Alcázar kupovali týden předem a zbýval tam poslední časovej slot v poslední den naší výpravy. Ale neplatí to jen pro tuhle památku, Las Setas byly v době západu vyprodaný na dva tejdny předem a na další památky jsem pro jistotu nekoukala. Na dobrý tapas v místňáckejch bárcích si ale počkáte maximálně pár minut. A o to nám šlo především.

Kdybych plánovala další cestu do Sevilly, vybrala bych čas, kdy se tam pořádá Feria a zabookovala trip za Sevillu na koni mimo město.