Říká se mu ostrov s duší. Taky ostrov klidu. Ať je to jak chce, v každým případě, je El Hierro ostrov, kde se nemusíte nikomu vyhejbat. Nemusíte tady čekat, až se někdo vyfotí u zajímavýho místa, ani nemusíte z fotek ořezávat lidi, který vám vstoupili do záběru. Tady totiž žádný lidi nejsou. Nikde.

Sevilla má všechno. Pouliční flamenco. Vůni čtyřiceti tisíc pomerančovníků. Tapas na milion způsobů. Čerstvě čepovaný Cruzcampo. Pohádkovej palác Real Alcázar. Širokou řeku Guadalquivir. Obrovskej park María Luisa. A v létě pár desítek stupňů navíc. A tak jedem v dubnu!