La Palma: La Isla Bonita

prosinec 2024

Konečně jsme vyrazili objevovat další kanárskej ostrov La Palma. Já měla připraven velmi ambiciózní plán včetně mapy, kterou najdete tady. Cestovní podmínky nebyly úplně ideální. Mája měla v noci před odjezdem horečku, na trajektu pozvracela Tomovi záda, a když jsme dorazili do přístavu, byla vidět jen mlha. Já jsem ale byla připravená na všechno, protože jsem se v předvečer výletu zcela iracionálně nastříkala mlhou samoopalovací, kterou kdysi doporučovala Kamila Šiklová. Tím jsem si zajistila, že mě počasí nezaskočí, jelikož jsem opálená až do vánoc. Ty flekatý ruce pochopitelně nikde ukazovat nebudu.

Přístav, kde jsme zakotvili, se jmenuje Santa Cruz de La Palma a je hlavním městem ostrova. Svýho času bejval třetím největším v Evropě. Byl totiž poslední zastávkou na cestě do Ameriky. Dneska zní tahle informace legračně, protože přístav i město jsou vlastně malinkatý a kdo je zvyklej na ruch Tenerife, bude z toho klidu tady v šoku.

Po cestě do našeho ubytování se nestačim divit tomu, jak je tady všechno neuvěřitelně zelený, vypíglovaný, ale zároveň divoký. Z úst se mi bohužel dere cover písničky “La Isla Bonita” od Ilony Csákový, jelikož jsem milleniálka vyrůstající v devadesátkách a znám ji líp než originál od Madonny.

Naše finca (čili prázdninovej domek) je asi půl hodiny od hlavního města. To místo je neuvěřitelný. Na zápraží kočka, všude v domě čerstvý kytky v čele se strelíciema, na přivítanou passion fruit, avokáda a jedlý kaštany. Krb zapalujeme spíš z rozmaru než ze zimy a Máju ženu dospat včerejší virózu, i když už najednou vypadá jako zdravá holčička.

den 2.

Nedaleko od našeho domu jsou solný políčka ve Fuencaliente. Ale pozor. Nedaleko na mapě neznamená krátkou dojezdovou vzdálenost. Nadšený turisti tady olizujou pošlapanou sůl, aby s pocitem zadostiučinění ohodnotili její skutečnou slanost, a já jsem ráda, že sem nechodí nikdo venčit psy. Mája se snaží uplácat z hromady soli sněhuláka a já se pokouším zahlídnout stěhovavý ptáky, který tady přes zimu údajně hnízděj ve velkym. Za rok se tu vytěží 600 tun soli a její kontrast s černou lávovou půdou je poměrně impozantní.

Jen kousek odsud je Playa de Echentive, která vznikla až v roce 1971 po výbuchu sopky Teneguía. Je krásná sama o sobě, ale nejzajímavější částí je pohádkový jezírko s průzračnou vodou tak slanou, že nadnáší skoro jak v Mrtvym moři. Tady to naopak ale všechno žije. Kromě nás je tady milovník endemitů s malym foťáčkem, kterej focení díky našemu nadšenýmu pištění rychle vzdává.

den 3.

Další plán je jasnej. Adorovaný město Los Llanos de Aridane na západě, který je zároveň nejlidnatější místo ostrova. Cestou k němu jedeme po silnici postavený na poměrně čerstvý lávě. V roce 2021 to totiž na La Palmě bouchlo naposledy. Míjíme torza domů a Mája hltá každou moji průpovídku o lávový řece, která domy v okolí neúprosně rozpustila, až z nich zůstala koukat jen střecha. Los Llanos je místo s nejbarevnějšíma uličkama a s vánoční výzdobou jak z disneyovek. Červený vánoční hvězdy tady rostou snad i z kanálů.

Odtud vyrážíme do Porís de Candelaria a Tom mě po cestě proklíná. Jsme z Tenerife zvyklý na úzký silnice, ale ukáže se, že slovo úzký tady nabírá úplně novej rozměr. Když v zatáčkách míjíme protijedoucí auta, zavírám oči, křečovitě se držim dveří a snažim se z hlavy dostat představu našeho auta v rigolu.

Místo, ke kterýmu se dostaneme, tohle příkoří ale vynahradí. Před sto lety tady místní vybudovali rybářskou vesnici v padesát metrů vysoký sluji. Na úzký stezce podél útesů potkáváme užaslý turisty. Tom je zase užaslej z čůrání na nejčistším pisoáru světa, kterej se tady vyloupnul stejně nečekaně jako se v lese vyloupne Perníková chaloupka.

Celá vesnice je jako ze škatulky a nad tím, jak ji tady postavili, zůstává rozum stát. Během zlatý hodinky do jeskyně zasvítí slunce a jednu zapálenou fotografku tady během focení málem spláchne rozbouřenej oceán. My vyrážíme zpátky k autu vzhledem k tomu, že cestu nahoru si potmě nechcem ani představovat.

den 4.

Večer si řekneme, že zkusíme jednou vyrazit dřív, a vstanem na budíka. Makáme a vyrážíme přesně v půl dvanáctý s podivnym pocitem, že asi děláme něco špatně. Cestou na náš trek v lese překonáváme četná nebezpečenství v podobě bolavýho bříška, který vypadá minimálně na akutního slepáka, a bolavýho ouška, jehož bolestivost je na úrovni akutního zánětu středního ucha. Až Mája vyroste, bude buď nejlepší doktorka nebo dokonalej hypochondr. Procházky po lese ale léčí naštěstí všechno a tohle není ledajakej les. Jdeme track Cubo de La Galga a já přemýšlím, jak je možný, že tady ta tráva je opravdu zelenější a stromy šťavnatější.

Je prvního prosince a v hlavním městě probíhá tradiční oslava začínajícího adventu smíchaná s Black Friday. Po ulicích choděj pohádkový postavičky, probíhaj různý koncerty a celý to uzavírá diskotéka, kde děti stojí dlouhou frontu na to, aby je z hřbetu po jedný otočce shodil umělohmotnej bejk.

den 5.

Jen nerada se loučim s naší vesnickou chaloupkou, ze který je mimo jiný vidět i vrchol Teide na Tenerife a ostrov La Gomera. Před odjezdem vyrážíme ještě do chřtánu sopky San Antonio, která naposledy buchla v roce 1677. Je u ní super muzeum včetně plošiny napodobující zemětřesení, což je asi takovej pocit, jako když si stoupnete na starou pračku. Máje se to líbí moc. Kolem vulkánu se dá udělat krátká procházka. Je neuvěřitelný, jak na půdě, která byla kdysi žhavá, rostou až jedovatě zelený borovice.

Je čas vyrazit na oběd do hlavního města a na zpáteční trajekt na Tenerife. Na tenhle ostrov se ale rozhodně vrátíme, už jen kvůli nejvyššímu vrcholu Roque de los Muchachos a observatoři s jedním z největších teleskopů na světě. Místa, který jsme stihli i který jsme nestihli, najdete s popisem na týhle mapě. Stačí si ji otevřít a uložit do seznamu sledovaných map v google maps.

Adiós!

__________

Další místa a tipy:

Santa Cruz de Tenerife

Návštěva hlavního města se v každym případě vyplatí. Uličky tady hýřej barvama a je tu spoustu míst, kde se dobře najíst a napít. Naše oblíbený najdete na mapě, ale dejte pozor, abyste nepřehlídli La Isla de Goya na dobrý tapas a vnitroblok kavárny El Cafe de Don Manuel.

Charco Azul je plovárna s dokonalým retro vibem, kde jsou přírodní lávový jezírka i dětskej malej bazén. Stylový jsou místní modrobílý převlíkárny a je tu obstojný bistro s pivem a tradičním queso asado. My se tu stavili jedno odpoledne, ale protože byl prosinec a tohle místo je na východě ostrova, už sem nesvítilo slunce.

Na ostrově najdete několik poboček naší oblíbený rodinný pekárny Zulay, která pochází z Fuencaliente a ať na ni narazíte kdekoliv, můžete se spolehnout na super chleba, kafe i dezerty.

Když sem pojedete, vyplatí se sledovat účet La Palma Lover, kromě cestovatelský inspirace se tam dozvíte o právě probíhajících akcích na ostrově.