La Gomera: Ostrov plnej kontrastů

Druhej nejmenší ostrov ze sedmi hlavních Kanárskejch ostrovů. Je plnej roklí, pralesů a kontrastů. Nikdy v životě jsem neviděla tolik duhy za jeden den. Nikdy jsem nechodila v zamlženym pralese i po poušti v jeden den. A ani na Tenerife jsem nezažila rozdíl 15 stupňů během půl hodiny.

leden 2026

K vánocům jsme si nadělili pár dní na ostrově La Gomera, kam bereme i mamku, která přijela na svátky. V plánu jsou dechberoucí výhledy, chození pralesem a horská chatička Casa Rural Medina, která je uprostřed národního parku Garajonay. Moje romantická představa konzumování svíčkový v horský chalupě se rozplývá, když v předvečer cesty v jedenáct v noci plácám karlovarskej knedlík a nemám zabaleno. Nakonec se ale ráno i se svíčkovou v hrnci nalodíme na trajekt a v 9:30 vyrážíme směr Gomera.

Letošní zima je plná bouří a ta poslední jménem Francis je v plný parádě. Podepíše se především na stavu cestujících. Zhruba každej třetí přijímá blicí pytlík od usměvavý stevardky a já se snažim minimalizovat pohled kolem sebe. V naší partě si černýho Petra vylosuje Mája, ale mezi zvracením s Tomem zapáleně řeší piráty a složení žaludečních sťáv. Z toho usuzuju, že už se z ní stává otrlá ostrovanka a jsem na ni hrdá. Personál Fred Olsen by měl dostat metál. Zatim jsem neviděla nikoho, kdo by si nasazoval igelitový rukavice s takovou grácií a mopoval poblitý koberce bez mrknutí oka.

Hlavní města Kanárskejch ostrovů maj jednu stejnou vlastnost. Na první pohled si je člověk nezamiluje. San Sebastián to má stejně, já si ale užívám to, že nikdo kolem nemá hlavu v pytlíku, a to mi stačí. Během první hodiny projdem hřiště, hlavní třídu a vystřídaj se čtyři roční období. Kousek nad městem se vyloupne duha. Leje jak z konve a já si kupuju pláštěnku, za což mi moje budoucí já poděkuje. Tom pláštěnkama opovrhuje. Pravděpodobně trauma z dětství. Do lesa v dešti chodí zásadně s deštníkem, protože nenašel outdoorový oblečení, který by splňovalo jeho designový kritéria. Kdybyste o něčem stylovym někdo věděl, tak mi, pěkně prosím, napište.

Jedeme k pozůstatkům starýho jeřábu Pescante de Hermigua z roku 1907, který čouhaj z moře. Vzhledem k povětrnostním podmínkám se nedostanem přes zátarasy, ale z Googlu se na mě smějou lidi v plavkách u přírodního bazénku, kterej je ukrytej hned vedle. Asi to tam bude hezký.

Ve městečku Hermigua je kromě toho super restaurace Tasca Telémaco s nezvykle hezkým interiérem a majitelem, kterej vyzdvihuje jejich batáty s jejich almogrote a má proč.

Ještě omrkneme vesničku Agulo, která je stejně super a pak už se jedem ubytovat do naší chalupy. Je to tady rurální až do vesmíru. Na zápraží máme pomeranče, citrony a plody neznámejch tvarů a názvů. Jsem dost ráda, že se dá topit klimatizací, jinak by nám tady bezpochyby umrzly zadky. Vytáhnem linecký kolečka, který mamka s Májou vymrskly před cestou, a gomérský chalupaření může začít.

Ráno je venku mlha tak hustá, že by se dala krájet a tak jedeme do Valle Gran Rey, kde avizujou slunečno. Cesta pralesem je sama o sobě dost velký dobrodružství, zejména kvůli vyhýbání se s autobusama na úzkejch silničkách. Po pár kilometrech se začíná měnit počasí, a než dojedem dolů, je o 15 stupňů tepleji. Na pláži se lidi vyvalujou v plavkách a naše svetry jsou tu lehce nepatřičný. ChatGPT vyzdvihuje Valle Gran Rey především díky hippie atmosféře, ale zapomene zmínit vysokou koncentraci důchodců. U pláže je postaven dům třetího věku a na pláži leží vedle sebe namačkaný německý senioři a rodiny s dětma.

Na Tři krále mám vyhlídlej průvod v hlavním městě. Je to jedna z nejdůležitějších akcí z celýho roku. Ve Španělsku nosí dětem dárky Tři králové a jsou to stejný celebrity jako náš Ježíšek. Často v opulentních průvodech hází dětem bonbóny a kolem je davový šílenství. Dostat se do San Sebastian se ukáže jako poměrně nelehkej úkol kvůli absenci hlavních silnic, pár bonbónů nachytat ale stíháme.

Jsem nadšenej novej uživatel aplikace All Trails. Jednou z tras kousek od naší chalupy je hike k Presa de Meriga. Je to malá vodní přehrada, kterejch na Gomeře najdete spoustu. Postavili ji v osmdesátkách a i když voda zaplavila původní koryto, některý stromy tam zůstaly stát a snažej se o to dodnes. Zbyly z nich jen zčernalý pahýly, který se odrážej na vodní hladině a dělaj tady z toho trochu strašidelný a magický místo. Moje dítě, zmanipulovaný mým konstantnim juchánim, už na začátku výletu tvrdí, že se těší na čerstvej vzduch. Ale nutno uznat, že se to tady dejchá jedna báseň. Uprostřed hiku je potřeba přejít po balvanech přes rozvodněný koryto. Tom bezpečně převede babičku i Máju, abych ho pak já, ostřílená horalka, málem stáhla ke dnu. Když pak najdu ztracenou rovnováhu, do houští zahučí Tom. Jinak je to ale trasa s obtížností: easy.

Posilněný svíčkovou jedeme na vyhlášenej prosklenej balkon s vyhlídkou. Výhledy na Teide a červená půda, kam se podíváš. To ještě netušíme, že to je slabej odvar proti vejletu na Montaña El Cepo.

Najít začátek týhle trasy není snadný ani s All Trails. Situace je celkem nepřehledná. Úzká zarostlá stezka nás dovede na strmou boční stěnu skály, kde je to jak na větrný hůrce. Dál by to zvládly už jen horský kozy a tak se vracíme zpátky na start. Mamka nadává jak špaček, že i když je trasa označená jako child-friendly, tak senior-friendly teda rozhodně není a snaží se ohnout koleno do maxima, aby se po obřích balvanech vyškrábala nahoru. Poučená z Tenerife už ví, že hlavní je, nechytat se v podobnejch situacích všeho kolem a kaktusů především. Tohle dobrodrůžo ale netrvá dlouho a dostáváme se do červený pouště, která je tak moc odlišná od všeho kolem, že mi to hlava nebere. Vypadá to tady jako na Marsu. Na konci výletu Mája zhodnotí, že to byl výlet k zaplacení a má pravdu. Kdybych měla vybrat jen jedno místo na Gomeře, bylo by to tohle.

Poslední den hlásí počasí ideální podmínky na prodírání se vavřínovym lesem. Národní park Garajonay je protkanej stovkama cestiček a všechny jsou krásný. Za signature trail se označuje Jardín de las Creces. Chvíli mám FOMO z toho, že stíháme už jen jeden vejlet a nejradši bych šla na tři najednou a výšlap na rozhlednu k tomu. Když se s tim vypořádám, vyrážíme z vesnice Las Hayas na okruh. Je to krása! Na cestě potkáváme německý turisty a jednoho postaršího anglickýho punkáče. Když má Mája za sebou hrdinskejch šest kilometrů a blížíme se k cílový rovince, potkáme hřiště. Je tam houpačka pro mimina, ze který Mája z nepochopitelnejch důvodů slítne a zareje se nosánkem do hlíny. Za tu hlínu jsme všichni dost rádi, protože zajistí jen odřenej nos a všechny zuby na místě.

Kromě hlíny můžete na Gomeře zažít spoustu dalších věcí. Moje top místa najdete na Gomérský mapě na Googlu. Tu si stačí uložit do Google maps seznamu. Jestli chcete vědět víc o našem kanárskym životě, přihlaste se k odběru newsletterů nebo mě sledujte na Instagramu. Hasta luego!

________

VŠECHNO NA JEDNOM MÍSTĚ:

Místa: Moje mapa La Gomera oblíbenýma restauracema, trailama a dalšíma spotama.

Ubytování: Casa Rural Medina

Pro další inspiraci z ostrova sledujte: La Gomera official