Kdo se bojí, nesmí do lesa. Cestování s miminem vůbec neni špatný, jen musíte vzít v úvahu pár skutečností, jako je rozloučení se s jedním zavazadlem nebo nemožnost přečíst si víc než jednu stránku knížky v kuse. Na druhou stranu si člověk může užít přednostního odbavování a na letišti jste díky kočáru takový malý VIP.
září 2020
Den před odletem se Marjánka probudí s nudlí u nosu a tak rudejma očima, jako kdyby si dala přes noc jointa obřích rozměrů. Samo o sobě mi to rozbíhá katastrofický scénáře v hlavě a v době korony dvojnásob. Dítě s respiračním onemocněním vyloučeno z přepravy a podobně.
V den odletu naštěstí vypadá celkem letuschopně a tak se můžu v klidu stresovat jenom balením, který bylo ještě před pár měsíci vždycky do hodiny zmáknutý. Člověk byl minimalista. Not anymore. Je potřeba si zvyknout na to, že prostě nikdy neni možný odjet v plánovanym čase. Do bytu jak po výbuchu přijíždí i moje mamka. Marjánka ztrácí dudlík a já hlavu. Jedinej dudlík, kterej je široko daleko k dispozici. Ano. Je to katastrofa. A ne. Nenajde se. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí.
Na letišti je to celkem napínavý a ke gejtu v podstatě běžíme. Rychlý převlíknutí Marjánky, která je chudák ještě v pyžamku, roušky na nos a letíme. Zcela nekriticky můžu říct, že jsem jediná z účastníků, kdo nezvládnul situaci a opravdu si myslel, že do toho Řecka neodletíme. V letadle Marjánka připnutá na mym pásu zpívá a tančí a usíná až při přistání. To prostě nenaplánuješ.
Na letiště pro nás přijíždí George, manžel kamarádky Markétky. Ta tu žije už deset let a je z ní Řekyně jak vyšitá. Mimo jinýho taky šije ty nejhezčí tylový sukně na světě. Maj překrásnej dům na kopci u Atén s výhledem na moře a nachystanou hostinu jako pro celou armádu. Je to ráj.
11. 9. 2020
Jak se ve Francii říká, že ryba musí plavat ve víně, tak v Řecku musí plavat všechno v oliváči. Kupujou ho tady v barelech a skladujou ve sklepě. Místo vinnýho sklípku maj olivovej. Prvotřídní kvalita samozřejmě. Georgova snídaně v podobě hamenexu tim pádem plave fest a je doplněná oregánem ze Sparty. Je to výborný. Fakt.
Na dalších pár dní je na programu válení se po různejch částech Athénský riviéry. Městský pláže jsou tady moc hezký. Vouliagmeni beach je víc rodinná a klidná, Voula beach zase víc v party stylu. Varkiza je nejvíc busy, ale zase je nejmodernější i když možná trochu posh.
Až si budete chtít dát na pláži ledový kafe, vykašlete se na Frappé a dejte si radši Fredo Cappuccino, který se narozdíl od Frappé dělá z hotovýho espressa a ne ze studený vody, je o dost lepší.
Podle místních byste taky neměli plavat minimálně dvě hodiny po jídle. Téhle skutečnosti neznalí nažraný turisti tady prej tonou v moři každej rok. Vzhledem k tomu, že na všech plážích v Aténách je asi sto metrů do dálky voda jen po kolena, tak nevim, jak to dělaj.
Marjánka moře miluje a na pobřeží ráda vrávorá v písku a nechává si omejvat nožičky. Na mořskym vzduchu dá skoro každej den tříhodinovej spánek a večer usíná nejdřív krásných třicet minut po půlnoci. To se stane takovým novým přímořským zvykem. Ona je nadšená, já už míň. Jednou se mi ji takhle konečně podaří uspat a při přesunu do dětský postýlky se probudí. Zoufalá si vlezu k ní v domění, že to přece musí zabrat a usne. Z obýváku dole slyšim smích a cinkání skleniček a mám pocit, že je konec světa. Ležim tam zkroucená v tý postýlce a dítě má poledne. Takhle nás tam najde Tom a Marjánka zavýská radostí. Tímhle okamžikem prostě uspávání vzdávám. Navždy.
Jednou večer, když hlídá mamka, zmákneme i drink. Hodně vypimpený místo přímo na pláži Riviera Coast Bar, kam se dá jít v jakoukoliv hodinu i roční období. Připadáme si jak za mlada. S tim rozdílem, že dáme jeden drink a rychle domů.
14. 9. 2020
Výlet do Athén. Byla jsem tu před sedmi lety, ale na machrování, že znám cestu po centru to stačí. Kupodivu zabloudíme na našem okruhu jen jednou a ne nijak dramaticky. V plánu je pěší zóna Ermou, čtvrť Plaka, Acropolis a náměstí Monastiraki.
Acropolis se v zásadě se nedá vidět bez lešení alespoň z jedný strany, léta tam pořád něco montujou, ale stejně je to pecka. Tom si ráno stříkne na obličej opalovák, kterej mu v tom vedru stejká do očí. Pěkně pomalu a systematicky. Když vylezeme nahoru na Acropoli, tak už prakticky nic nevidí. Konec září a počasí jak uprostřed léta. Ve čtvrti Plaka se dá najít spoustu super taveren, my jdeme na doporučení do restaurace Anafiotika a všechno je tam výborný.
15. září 2020
Protože sebou máme Marjánku, jako další destinaci vybíráme ostrov Agistri. Je malej, rodinnej, klidnej a zelenej. Z Atén jste tam Flying Dolphinem za 55 minut. Bydlíme v super boutique hotelu Aktaion přímo na pláži. Trochu se bojim, že rodinnej hotel bude plnej vřeštících dětí a otupělýho personálu. Ve skutečnosti je to tady ale děsná pohoda, nebrečej tady ani děti, ani dospělí, a personál je boží. Udělaj všechno, co nám na očích viděj. Marjánka se stejnym apetitem ochutnává písek i krevety a spát chodí s velkou slávou dokonce už před půlnocí.
V den odjezdu se na Řecko žene cyklón Ianos. Na tyhle parády my máme prostě štěstí. Cyklony tohohle druhu jsou v Řecku poměrně novinkou, prý způsobenou globálním oteplováním. Zprávy o jeho průběhu jsou poměrně dramatický. Protože se dopředu nedá odhadnout jeho trasa, tak se preventivně přes den ruší všechny lodě. V hotelu si z toho nikdo nic moc nedělá, nechávaj nás dokonce v pokoji bez odcheckování do kdy budem potřebovat. Nakonec jede večerní trajekt a ačkoliv neradi, vyplouváme pomalu dom.
Co se může hodit:
Aegean Airlines jsou řecký aerolinky a je to taková jistota. Do Řecka moc nízkonákladovek nelítá. Pokud letíte s miminem i autosedačkou, můžete ji přidat buď ke kočáru jako jeho součást nebo nahoru do palubního prostoru místo jednoho příručního zavazadla.
Na místě si určitě stáhněte appku Beat ride. Funguje jako Uber a nebudete se muset s nikym dohadovat o ceně.
Loď Flying Dolphin můžete dopředu bookovat na webu lodní společnosti Blue Star Ferries. Odplouvá z aténskýho přístavu Piraeus několikrát denně a má mezipřistání na větším ostrově Aegina, vyhlášenym pistáciovejma hájema.
Vstup na Acropoli stojí 20 EUR na hlavu. Pokud tam nebudete chtít, rozhodně stojí za to vyhlídka na kamenech hned vedle, odkud je výhled na Atény a vstup se tam neplatí.