Sardinie

Na začátku června jsme vyrazily na holčičí tří-generační dovolenou s mamkou a Mariankou. I přesto, že jsme se zařekly, že s cestovkou už nikdy nepojedeme, tak jsme se nechaly zlákat a vyrazily s jednou, která měla v nabídce Sardinii a která se mimo jiné zaměřuje na starší klientelu. Tenhle příběh není ani tak o tipech na Sardinii jako spíš zamyšlením nad tím, jestli se vyplatí jezdit do zahraničí s cestovkou nebo po vlastní ose. Závěr je na vás.



červen 2022

Nabídka zájezdu na Sardinii vypadala opravdu lákavě. Avizovaný vláček na pláž La Caletta, jen pár minut od hotelu, mi nejdřív přišel jako dobrej nápad, protože to bude bavit Marianku. Stroj už měl zlatou éru za sebou a svým tempem připomínal běžce maratonu, kterej dodělává. Pláž, na kterou nás dovezl byla sice bělostně bílá a dlouhá, ale taky plná řas a fičelo na ni jak na Sněžce. Pro děti a seniory ideální podmínky.



Naše průvodkyně Lada, která mimo pobyty na Sardinii učí v mateřský školce, se dušovala, že fakultativní výlet na souostroví La Maddalena se nám bude zaručeně líbit a je pro dvouletý dítě perfektním způsobem, jak strávit den. Protože ještě není hlavní sezona, budeme prý na ostrovech takřka sami a cesta autobusem k přístavu prý trvá necelou hodinku. Já, opojená představou Marianky na lodičce ve Středozemním Karibiku, jsem rozhodla, že to bude určitě báječnej výlet a musíme jet. Po hodině v buse začala Maja blít jak šakal. Serpentiny, vydýchanej vzduch a senioři okolo obávající se blijícího dítěte jako čerti kříže. Nejvíc poblitá byla moje máma, která schytala první várku. Když jsme po dvou hodinách dorazily do přístavu, vážně jsme zvažovaly, že na loď nenastoupíme. Přeplněná bárka, kde bylo už na první pohled víc turistů než míst k sezení navíc moc důvěry nebudila. Nakonec jsme se umístily na přídi, kde mamka dostala při otočce proti vlnám pořádnou slanou sprchu. To se asi osud nemohl dívat na její pozvracený triko.


První zastávka byla na ostrově Spargi čítajícím tři pláže. Průzračně modrá voda tam byla, ale tím to končilo. Opuštěná pláž totiž vypadá jinak. K obědu byly Spagetti pomodoro s krevetama, teda spíš s jejich skořápkama. Ze staženýho žaludku jsme ani jedna moc nejedla a posádka zbytkama nakrmila rybičky. To byl pro Marianku mimochodem jeden s hlavních highlightů výletu.


Potom zcela znavená Maja usnula a probudila se až na další zastávce. Ostrůvku Budelli, který je taky národním parkem a na pláži vede špagát, za kterej se nemůže. Odváželi nás tam člunama a velkej počet seniorů zůstal hned po přiražení člunu na místě. Po ostrově totiž vedly stezky plný kamení a hůř pohyblivý osoby se tam mohly leda otočit na patě. Na další zastávce kapitán nabízel skákání na širym moři, což bylo vzhledem k věku osazenstva myšlený buď jako velká ironie nebo nabídka k ukončení utrpení.



Poslední zastávkou bylo městečko La Maddalena na stejnojmennym ostrově. Díky nedostatku času byl rozchod na 40 minut. Kafe jsme ale zvládly a už to vypadalo na klidný ukončení výletu…kdyby se Maja 7 minut před nástupem na loď nerozhodla, že potřebuje na záchod a z kavárny se jen tak nevzdálí. Zpocený až na zadku jsme nakonec loď doběhly. Řidič autobusu nás jistě znovu rád viděl, jen ten klobouček, do kterýho Marjánka během cesty do přístavu nablila, jsme už nikdy neviděly.


Jsou prostě místa o kterejch se dá říct, že je člověk rád viděl a ještě raději se z nich vrátil.


P. S. V případě, že byste se v městečku La Caletta (kde byl náš hotel) skutečně náhodou ocitli, zkuste restaurace La Luna nebo L'Ostrica. Obě dvě jsou super. Víc tam toho není. Nevěřte nikomu, kdo tvrdí, že tamní uličky večer ožívají.




0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Berlin.