Lisabon za 3 dny

Lisabon je moje srdcovka. Strávila jsem tady zimní semestr na Erasmu, jen jsem byla letos dost překvapená, že už je to 10 let! Za tu dobu tady vyrostlo spoustu super podniků a taky metro až na letiště, takže jste za chvilku skoro všude, kde potřebujete.


Středa 7. 8. 2019,

Vzhledem k tomu, že jsem dost nadšená z návratu, tak mám na první den trochu moc ambiciózní plány, i když jsem si jistá, že zvládnout se to dá. Většina se toho děje kolem zastávky metra Baixa-Chiado a Cais de Sodre, odkud se dá taky vlakem dojet jednu stanici do Beléma. Na portugalský vanilkový koláčky Pasteis de Belém se stojí fronta dlouhá asi sto metrů, ale jsou fakt nejlepší. Ještě teplý s cukrem a skořicí si je dává většina turistů v parku kousek od pastelarie, takže najít prázdnou lavičku, kde nemaj lidi až po krk zabořený hlavy do papírovejch tašek z pekárny, je celkem náročnej úkol. Hlavní je, aby vám koláčky mezitim nevystydly. Doporučuju jich koupit víc, já ten první totiž v zásadě vdechnu.


Kousek od parku je Památník objevitelů s Vaškem v čele. (Portugalci do jakýhokoliv myslitelnýho slova dávaj „š“, takže maj památník VaŠka de Gamy, jedí paštéš da náta a jede se do zastávky Baiša Šiado). U památníku je většinou docela narváno, nad řekou se povaluje mlha a Indiáni k tomu hrajou tklivý songy. Dneska je v jejich repertoáru John Lennon. V Belému se dá strávit klidně celý odpoledne, já mám ale nabitej itinerář, takže se jede vlakem dál do Cascais. Je to příměstská část bohatejch Portugalců s vilkama, plážičkama se spoustou obchodů a restaurací. V době Erasmu to pro nás byl taky výchozí bod na výlety na kole, kdy ty zdatnější dojeli až na Cabo da Roca, což je nejzápadnější pevninskej bod Evropy. Mlha je vytrvalá, to já ale taky, takže i přesto, že si v podstatě nevidim na konec natažený ruky, držim se plánu půjčení kol a Toma přesvědčuju, že se to určitě roztrhá. Protože už je odpoledne a bikesharing nějak neklapne, tak si v půjčovně berem starý herky, který jsou aspoň nově natřený. Každý šlápnutí provází neidentifikovatelnej rachot, mě ale optimismus neopouští. Těšim se na surfařský plážičky a krásný výhledy. Vyjíždíme z města, mlha je ověžující. Za čtvrt hodiny už si to nemyslim, moře se dá jenom tušit, ten zvuk rozbitý přehazovačky mě dohání k šílenství a je tady kosa jak v Rusku. A protože je to jak jet poslepu, tak rezignuju a konečně měníme směr. Ne vždycky je holt dobrý držet se plánů za každou cenu. Večeře na pláži při západu slunce tim pádem padá, naštěstí je tady Bairro Alto v centru Lisabonu, kde najdete k jídlu a pití všechno možný i nemožný. Když dorazíme do hotelu, máme oba pocit, že zítra můžeme dom, páč jsme toho i přes tu mlhu viděli mraky. Tak dobrou noc!


Čtvrtek 8. 8. 2019,

Lisabon je super v tom, že je velkej tak akorát. V úzkejch uličkách Alfamy se dá pohodlně ztratit a stejně tak pohodlně znovu najít správnej směr. I když jsou tu uličky krásný zalitý sluncem, maj něco do sebe i když prší. Zase. Žal úspěšně zajídám acaí bowl v hipsterský kavárně, kterejch je tady na každym rohu hromada. Výhoda neslunečnýho počasí je, že stoupání k hradu není nijak únavný, i když máme v nohách tisíc mil ze včerejška. Cestou potkáte azulejos, portugalský dlaždičky, před kterýma je třeba se vyfotit, stařenky věšící od nepaměti barevný prádlo z oken, a čím blíž jste hradu, tím víc suvenýrů a sardinek v plechovkách si můžete pořídit. Castelo de S. Jorge má super vyhlídku na město a řeku Tejo a v sezoně se k němu musí vystát fronta, která ale celkem odsejpá.


Po lisabonskejch kopečkách můžete chodit klidně celej den i noc, jezdit starýma tramvajema, nakupovat v hipster shopech v Bairru, jen je pak dobrý si dát před večeří šlofíka. Večerním highlightem je večeře v ne úplně turistický čtvrti, kde si spoustu Portugalců dává čerstvý ryby, pivo Sagres a je tu dost velká pohoda.


Pátek 9. 8. 2019,


Den zahajujeme snídaní, která je nejlepší, co jsem v Lisabonu jedla. Café Fauna & Flora stojí za návštěvu a to minimálně jednou. Podle předpovědi má začít svítit po obědě slunce, takže si na sebe optimisticky házim plavky i přesto, že lidi chodí s deštníkama a v mikinách. V plánu je totiž zastávka u Cristo Reie a pak pláž Costa da Caparica. Obě dvě místa jsou za řekou, přes kterou se dostanete městskym přívozem. Leje jako z konve, ale tentokrát se můj optimismus vyplácí a po pivu v docích Cacilhas na druhé straně řeky, začne konečně svítit slunce. Začínám trochu bláznit, musíme toho díky nastalým podnebním podmínkám strašně moc stihnout. Ke Cristo Reiovi se dostanete autobusem z doků asi za 10 minut. Tohle místo mám moc ráda. Ježíš za váma, výhled s mostem ne náhodou podobnej tomu v San Franciscu před váma a slunce v duši. Pak skočíme na Ubera a jedem za pár euráčů na Costa da Caparica, což je krásná široká pláž s ledovejma vlnama atlantiku až nad hlavu.




Když jsme zpátky v Lisabonu, tak se jdeme osvěžit do Rooftop baru Park s parádnim výhledem a zakončujeme to kulinářskym zážitkem roku v restauraci Água Pela Barba, kde maj nejlepší ceviche a grilovanou chobotnici, která se rozplývá na jazyku takovym způsobem, že na tohle místo jen tak nezapomenem. A na Lisabon taky ne, určitě tu nejsme naposledy <3.


_____________

Místa a tipy pohromadě:

#UBYTOVANI

Vila Garden Guesthouse je sympatická volba, která není v úplném centru, ale kousek od metra a na strategicky dobrym místě. Pokud chcete bydlet blíž všeho dění, tak doporučuju Bairro Alto nebo Baixa Chiado.


#MISTA

Kolem Baixy se nejen dobře nakupuje, ale je tam i spoustu krásných spotů jako Elevador de Santa Justa nebo ruiny kláštera Convento do Carmo, který byl zničený největším portugalským zemětřesením v roce 1755.

V Belému se to památkama jen hemží. Památník Objevitelů, Torre de Belém, klášter Sv. Jeronýma a procházka po nábřeží jsou must see.

Castelo de S. Jorge ve čtvrti Alfama je historické místo s výhledama, kam se podíváš.


#RESTAURACE

Zenith je místo na brunch, který vás určitě nezklame. Mají krásný interiér a skvělý kafe.

Hello, Kristof je útulný hipster místo na snídaně, kde si u avo toastu můžete počíst ve stylovejch časopisech, co tvoří design kavárny.

Fauna & Flora má v Lisabonu už dvě restaurace a za mě je top!


Až budete v Belému, tak se nenechte odradit frontou a dejte si Pasteis de Belém, stojí za to.

Pokud máte rádi pražský Manifesto market, budete nadšeni z Time Out marketu, který je na Cais de Sodre.

Água Pela Barba je sice nenápadná restaurace, ale najdete v ní gastronomický poklady.

Taberna da Rua das Flores je malá restaurace kousek od Bairra, kde mají každý den jiné menu a je ideální na večeři.


Na drinky je nejlepší Bairro Alto, kde je největší koncentrace barů. Dejte si Morangosku, drink s vodkou a čerstvýma jahodama. Na Bairru je taky jeden z mála rooftop barů Park.

O mně

Miluju cestování, nový zážitky a dobrý jídlo. Když mám čas, tak ráda vařim a ještě radši objevuju nový místa, kde se dá k vaření inspirovat. Pokud máte podobný zájmy jako já, bude se vám třeba něco z mých cest hodit. A kdyby vám snad někdy přišlo, že něco nedává úplně smysl, tak mě omluvte – občas totiž mluvim z cesty.

 

Chci odebírat novinky

© Janka